Archiv pro rubriku: texty

V bezvětří

jsem
Aneta Langerová

1. V bezvětří

hudba: aneta langerová
text: filip horáček

na zimu si zamkli dům
naposled kývli sousedům
i růže jsou ukrytý
bezlistý

pak se schová do mraků
beznaděj opak zázraků
svět se ve dvou a v objetí
líp pochopí

jenže co se schová to se poztrácí
proto jsou zámky otevírací
noc je ukrývá den už se nedívá
jak spí a ráno jim odletí

tadydabdájé…

ještě chvíli můžou spát
tam kde se nechce nikdo ptát
kde není nutný říkat víc
než nic

pak přiloží do kame
ruku v ruce půjdou ven
svět ten už je nechytí
v nebytí

jenže co se schová to se poztrácí
proto jsou zámky otevírací
noc je ukrývá den už se nedívá
slova spoutaná sněním vetkaná chodí po špičkách
a den se nedívá jak spí

protože z kopců se jednou musí dolů
a každý dveře ty se musí otevřít
ty co nejsou a maj tak budou spolu
a vítr v sobě nosí bezvětří

noc je ukrývá den už se nedívá jak spí
a vítr v sobě nosí bezvětří

tadydabdájé…
a vítr v sobě nosí bezvětří

Němá

Jsi mou němou útěchou
do nových dnů mě probouzíš
dotýká se mě tvého hlasu tón
když do mých snů tiše vcházíš

Jsi mou kresbou barevnou
černobílým pohledem
skrýváš se do světa snů
mé tajemství obrazů

Skrýváš se do světa snů
mé tajemství obrazů
u sebe tě mám
i když nejsi tu se mnou

Poplach

Někdy probouzím se v tmách
za tónů známé melodie
srdce buší na poplach
rozhlížím se ale není vidět

Rrychlostí světla se blíží
vzduchem roznášené
pampelišek chmýří
z mého snu

Po loukách vítr srdce mé jak chmýří roznáší
když fouká ze severních stran
duše má vzhůru letí slunci blíž
aspoň na malou chvíli
podzimem ztrácím sebe
tak kousek nebe si na chvíli vzít
snadno se dolů klesá v hlubinách černého lesa
chycená do pavučin

Už týden pod peřinou
dýchám vzduch co v dlaních skrývám
hlídám poslední kout
co z tajných míst mi ještě zbývá

Hledám, mířím, netuším

Ve vteřinách dnů se ztrácím
z dohledu reálného pohledu
vracím se v zápětí zas mizím
lépe to nedovedu
mířím za křehkou eufórií
než před ní tvář skryji
netuším zda na mě dnes čeká
jen ať se nepoleká

Přestávám psát mezi řádky začínám na bílý list
slůvka po papíru tančí přestávám je po sobě číst

Pod lampou mizí strachu stín
co není mi cizí vždy jenom můj byl
znám ho líp než slova
která mi z úst vychází
pod lampou sklízí bílý list
slova známá i cizí nezvládám
je číst rychle piš
než zavře se brána do neznáma

Už mě nic nenapadá teď chvíli
slova chtějí být sama
jak tíha dolů padám
gravitační silou přitahována
hledám si cestu jinou
do neznáma

Možná

Nechoď blíž má krásná pochybnosti
noc je tak krátká neusínej
ale zůstaň
zůstaň v nehybnosti
nebo nás oheň spálí na popel

Nechoď blíž nevstupuj na tenký ledy
co tě to láká slyšíš
prosím tě
prosím tě naposledy
nevidíš co tvý slova dovedou

Možná za sedmero horami
objevíš cestu která mi
hlavu rozmotá
možná za sedmero řekami
probudíš hvězdu nad námi
která na to čeká
tak jako já

Nechoď blíž má krásná pochybnosti
nic neříkej nech věci plynout
poznáš to
poznáš to do sytosti
ale teď musíš zapomenout

Slib mi dej

Silnice vlní se
já říkám si co to dělám
kam jedeme neví se
já vím jen že se to nemá
hrajeme si na postavy z filmů
co osud svůj znaj
v únosu beze zbraní
sobě odevzdaní
jedu s lupičem zkušeným
autem půjčeným

Slib mi dej do očí
že to neskončí

Uprostřed našich her
spolu a rozesmátí
nemáme na výběr
všední den všechno vrátí
dnes ještě slunce hladí
mý vlasy rozcuchaný
zítra se budu bát s tebou se radovat

Slib mi dej do očí
že to neskončí

Kam se vrací
co je za plátnem hrdinů
v dekoracích
když se ztrácí pohledům
zlí jsou dobří
a ti správní možná zlí
jsme jako oni
a oni jsou jako my

Podzim

Je podzim je říjen
fouká vítr my spadnem
z koruny stromů dolů
na chladnou zem kde zemřem
snad zapomenem na den
jako listí pádem
až s novým ránem vstanem
ať smutek zmizí v zapomnění

Co cítím je něha co vidím jsi ty a já
do rychlých kroků se vrhám mou mysl opouští tma

Ze střepů nočních hvězd
dnes naposled
spojím náš svět
s nadějí znovuzrozenou
se vrátíme zpět
do koruny stromů

V srdci chvění před koncem odloučení
pohrdání obvinění
je konec představení před koncem
co cítíš je něha co vidíš jsem já a ty
neříkej že ti to nedá se rozejít i tam kam já jít chci

Jiný sen

Občas uvěřím ozvěnám než do peřin hlavu složím
den střídá se s temnou nocí otěže jiným svěřím
předsevzetí půlnoční unáší ticho tmou
než si mě chvíle spánku něžnou náručí odnesou

S hlavou skloněnou jen předstírám že
pod víčky zdá se mi jiný sen
kde ty ani já nejsme v něm
chci ze zajetí uniknout

Předsevzetí půlnoční se tichem připomíná
než svému spánku padnu do náručí

S hlavou skloněnou jen předstírám že
pod víčky zdá se mi jiný sen
kde ty ani já nejsme v něm
chci ze zajetí uniknout
proč předstírám jiný sen
ozvěnám podléhám
když u sebe tě mám
proč s nocí se střídá den
když teplo ti schází
od tebe odcházím
jen jedinou vteřinou
změním osud nás dvou
změním osud nás dvou

Desetina

Až se rozdesetím
budu nejšťastnější na světě
zvládnu věci které
nelze zvládnout v jediném životě
na jistá omezení
ale žádný lék není
nelze na deseti místech být
od sebe kilometry vzdálených
jen v jediné minutě

Se snahou velkou běžím i pozpátku
trápí mě kloub kolenní
uprostřed dní s nedostatkem spánku
žiju pro chvíle nadšení

Nerozumím ti nestíhám tě poslouchat
běžím závod o svůj čas běh na dlouhou trať
tak mě nezastavuj a nech mě utíkat
až do cíle dorazím pak si můžem popovídat

Vysoké napětí

Jsem tvá voda jsem tvůj déšť
v kapkách zahalená vyvolená
jsem tvá voda jsem tvůj déšť
jsem tvé vody přesný díl
vláha tvá a dávka sil
ty jsi mým terčem já tvůj cíl

Tak padám níž
padám vpřed
žiju jenom pro náš střet
hledám směr
bojím se
zůstat kapkou na římse
klesám dál
k tobě blíž
už to cítíš už o mně víš
tak padám níž

Jsem tvá voda jsem tvůj cíl
křehká jinovatka mrholení
jsem tvá voda jsem tvůj cíl
jsem tvá voda jsem tvůj dar
láska živá z mlh a par