Archiv autora: knight

Vzpomínka

znám pár míst z nich tají se mi dech
a buď si jist že pro ně místo v srdci nenajdeš
člověk na čas ztratí i to poslední co má
a k modlitbám se vrátí až mu bude zpívat tma

no tak hudbo hraj ať tu nejsem sama
jen já a tma jen já a tma bolavá

plamen zhasíná
v nás dál už není
nezbyla nám síla
jsme poražení
do prázdných láhví od vína
dám krátké psaní
jak příběh končí jak začínal
už nic nezměním

na okenní rám smutek uléhá jak dlouho chce tu spát
na okenní rám smutek uléhá

vytržený list z paměti
nikdy nečíst zpátky nelepit
nebylo by tání bez zimy
a v modlitbách mých přání
spatřit oči máminy

no tak hudbo hraj jak hrávala mi ona
než nastala tma nastala tma bolavá

vzpomínkou ožíváš
už nic nezměním
v šedé síni zpěv doznívá
nikdo tu není
jen v prázdné láhvi od vína
dál skryté je psaní
jak příběh končí jak začínal
už nikdo neví

na okenní rám smutek uléhá jak dlouho chce tu spát
na okenní rám smutek uléhá a já ho kolíbám

Den

když slza spadne na sešit
a doufá že jí nikdo nespatří
na dveřích nápis: „nerušit“
pro nepatřičné co nikam nepatří

jako by někdo umíral
ale není kdo by to byl
nad žaludkem ten pecivál
válí se jako by se smál
jako by vůbec netušil

že zítra bude novej den
a co je teď je jen sen
co se dlouho nezdrží
ptáci zpívaj asi jsou
s netrvanlivou adresou
na nepotřebným nádraží

zítra ty krásný vypustí
na ulice i náměstí
štěstí se někam nakloní
že někam spadne s tím počítej
tak se dobře podívej
a pak si naber do dlaní

když slza spadne na ubrus
a všichni už šli spát
už nestojí to za pokus
a není co komu dát

už ani není co si vzít
odevzdat těla bez duší
a srdce prosí: „nekrotit
slzy ty nikdy nesušit“
a asi vůbec netuší

že zítra bude novej den
a co je teď je jen sen
co se dlouho nezdrží
ptáci zpívaj asi jsou
s netrvanlivou adresou
na nepotřebným nádraží

zítra ty krásný vypustí
na ulice i náměstí
štěstí se někam nakloní
že někam spadne s tím počítej
tak se dobře podívej
a pak si naber do dlaní

Dokola

jak je to možný
co se to stalo
že srdce mé mlčí
o našich nadějích

jak je to možný
tolik lásky nás to stálo
a přece přišly slzy
unesly nás v peřejích

jak je to možný
snad se mi to jen zdálo
a ráno čeká
na mé probuzení

jsme dva nevinní
na útěku
co překračují
jednu dlouhou řeku

co teče dokola dokola dokola
kolem nás a není cesty zpět
dokola dokola dokola
jednou milovat podruhé nenávidět
dokola dokola dokola
když lásce dojdou slova přestane působit
dokola dokola dokola
je uměním na světě žít

řeka smutku
a nenávisti
nikdo nás
najednou nejistí

před utonutím
ztracením se
před uklouznutím
na kluzké římse

jsme tu sami
opuštění
světem zmatení
bez znamení

rozpůlení
na dvě osoby v těle
do slova
do písmene

dokola dokola dokola
kolem nás a není cesty zpět
dokola dokola dokola
jednou milovat podruhé nenávidět
dokola dokola dokola
když lásce dojdou slova přestane působit
dokola dokola dokola
je uměním na světě žít

dokola dokola dokola
lá lá lá lá lá