Archiv pro měsíc: Prosinec 2009

Stačilo říct

vstávání
usínání
po nebi lítání

dolů padání
hledání
nenacházení ze sna blouznění

už nikdy neříkej: „jsi má..“

stačilo říct že ty a já
jsme minulost pouhá
stačilo říct že ty a já
už nejsme láska

doteky dlaní
do rána milování
vzpomínání

zapomínání
v celým těle chvění
nenávidění

už nikdy neříkej: „jsi má..“

stačilo říct že ty a já
jsme minulost pouhá
stačilo říct že ty a já
už nejsme láska

stačilo říct že ty a já
jsme minulost dlouhá
stačilo říct že ty a já
už nejsme láska – nekonečná

Motýl

noční motýl sražen k zemi světlem denním
žádá nový nádech a probuzení
stává se jiným s ním stávám se jinou
v záchvatu noci se dvě tváře spojí v jedinou

slzy mě naučí se usmívat
když noc oči otvírá a já usínám
i do sítí pavoučích se dá štěstí chytat
a smrti v křídlech andělských už nemusím se bát

mraky plujou s vědomím
že až příjde čas spustí se déšť
nastane den kdy vzpomenem si na paměť
na naše rány bolavé

slzy mě naučí se usmívat
když noc oči otvírá a já usínám
i do sítí pavoučích se dá štěstí chytat
a smrti v křídlech andělských už nemusím se bát

o to co teď mám co budu mít a co chci
aby milovaní ještě žili přeju si
aby nekončily dny aby už nekončily dny

slzy mě naučí se usmívat
když noc oči otvírá a já usínám
i do sítí pavoučích se dá štěstí chytat
a smrti v křídlech andělských už nemusím se bát

Už víš

už víš že se to blíží
že ti nic tak neublíží
a úzkost tě tiše svírá
kruh se točí uzavírá

tak cítíš že jsem jiná
je to bolest je to vina
z nás dvou zbyla polovina
v moři slz v kapce vína

od setmění do svítání
odpuštění milování
křehká slova jemné chvění
nic z toho tu dávno není

v tomhle kraji v tomhle světě
asi nejsem ta co chce tě
odcházím opouštím tě
v tomhle slově v téhle větě

Pokušení

rozdělit chtělo-li se tělo
stromu větve ulomit
a slunce růže vysázelo
ze soucitu s jabloní

stála tu na louce široké
a svým stínem přišla vhod
kdo mohl vědět před rokem
že z ní bude hrob

a možná má to tak i být a možná ne
to teď pro nás skryté zůstane
jsi jenom příslib dnešní noci bezedné
jsi jenom pokušení
jsi další pokušení mé

mohyle jedné lásky
naději někdo do kořenů vryl
když dvě jména na provázcích
na její větve pověsil

pod tíhou jmen pod tíhou bytí
volá stále o pomoc
modlí se za nás za přežití
za každou další noc

a možná má to tak i být a možná ne
to teď pro nás skryté zůstane
jsi jenom příslib dnešní noci bezedné
jsi jenom pokušení
jsi další pokušení (mé)

Jedináček

jedináčku vůně bolí
jedinou tvou adresou
jedináčku pole holý
tam nás oba vynesou

sladké zapomnění kde je když tady není

cítím a nevidím tě
pistole ve mě do mě pálí
modlitbou zaháním tě
jsem jen tvůj obraz v dáli
svým tělem neomámíš
pistole ve mně v prachu hoří
jsi mimo zapomnění
a já se bojím že se spálím a shořím

můj jedináčku stále bolíš
bledou temnou noblesou
jedináčku v krvi prosíš
ať tu bolest odnesou

sladké zapomnění kde je když tady není

cítím a nevidím tě
pistole ve mě do mě pálí
modlitbou zaháním tě
jsem jen tvůj obraz v dáli
svým tělem neomámíš
pistole ve mně v prachu hoří
jsi mimo zapomnění
a já se bojím že se spálím a shořím

na na na na na
ať už mě odnesou
na na na na na
kde že sou
na na na na na
z milosti tvé střely do prsou

bolest nadrolím stisknu a povolím

cítím a nevidím tě
pistole ve mě do mě pálí
modlitbou zaháním tě
jsem jen tvůj obraz v dáli
svým tělem neomámíš
pistole ve mně v prachu hoří
jsi mimo zapomnění
a já se bojím že se spálím a shořím

jedináčku jak výstřel bolíš
ať tu bolest odnesou

Amor

svítání
zkouší vstát
umírání
sblíží nás

jsem jen tisíc pocitů
odpověď nechtěj není tu

už je tu luk a šíp
kdo dál to zná
vím to líp
už se začíná

jsem jen tisíc pocitů
odpověď nechtěj není tu
vyhrává kdo uvěří
že trefí ten co nemíří

jen tak lítá
když nám v domě zhasnou
a prázdným zpívá
že lžou
jen tak lítá
a tvář má krásnou
když nám znovu svítá
jsme tmou

jsem jen tisíc pocitů
odpověď nechtěj není tu
vyhrává kdo uvěří
že trefí ten co nemíří

náhodou
najde cíl
náhodou
se jiný skryl

jsem jen tisíc pocitů
odpověď nechtěj není tu
vyhrává kdo uvěří
že trefí ten co nemíří

Jsem

místy v krajinách
stopy v cizích tvářích
v podvědomí
strach
jsem

teplem v peřinách
střepy pod polštáři
už ne sebevrah
jen člověk
beze jmen

když mi odpouštíš
pohybem dlaní probudíš den
ale nejsi blíž
jen připomínáš
kým jsem

světluška zimních rán
vítr z dvou světových stran
bezbarvá hladina vod
člověk v mém těle je sám
vkrádá se pod víčka tam
kde bez břehů protékám a mizím

ničí bytost v tmách
ničí tón v ozvěnách
ční z vodních řas
tvůj stín

peruť víří prach
z rtuti čtu ti v snách
až rty ztlumí hlas
ti prozradím

jsem
světluška zimních rán
vítr z dvou světových stran
bezbarvá hladina vod
člověk v mém těle je sám
vkrádá se pod víčka tam
kde bez břehů protékám

z nenarozených květů kopretin
z dvou různých světů z pleti konkubín
spletitá cesta k cíli

s oslněním i s chutí stát se tím
co dávno je tu co sama nevidím
nechci přestat dokuď jsme živí

sen
světlušky zimních rán
vítr z dvou světových stran
bezbarvá hladina vod
člověk v mém těle je sám
vkrádá se pod víčka tam
kde bez břehů protékám a mizím

V bezvětří

jsem
Aneta Langerová

1. V bezvětří

hudba: aneta langerová
text: filip horáček

na zimu si zamkli dům
naposled kývli sousedům
i růže jsou ukrytý
bezlistý

pak se schová do mraků
beznaděj opak zázraků
svět se ve dvou a v objetí
líp pochopí

jenže co se schová to se poztrácí
proto jsou zámky otevírací
noc je ukrývá den už se nedívá
jak spí a ráno jim odletí

tadydabdájé…

ještě chvíli můžou spát
tam kde se nechce nikdo ptát
kde není nutný říkat víc
než nic

pak přiloží do kame
ruku v ruce půjdou ven
svět ten už je nechytí
v nebytí

jenže co se schová to se poztrácí
proto jsou zámky otevírací
noc je ukrývá den už se nedívá
slova spoutaná sněním vetkaná chodí po špičkách
a den se nedívá jak spí

protože z kopců se jednou musí dolů
a každý dveře ty se musí otevřít
ty co nejsou a maj tak budou spolu
a vítr v sobě nosí bezvětří

noc je ukrývá den už se nedívá jak spí
a vítr v sobě nosí bezvětří

tadydabdájé…
a vítr v sobě nosí bezvětří

Němá

Jsi mou němou útěchou
do nových dnů mě probouzíš
dotýká se mě tvého hlasu tón
když do mých snů tiše vcházíš

Jsi mou kresbou barevnou
černobílým pohledem
skrýváš se do světa snů
mé tajemství obrazů

Skrýváš se do světa snů
mé tajemství obrazů
u sebe tě mám
i když nejsi tu se mnou